Založ si blog

Do kouta s tebou miláčku!

Romana klečí v koutě kuchyně čelem ke zdi, obličej ponořený do dlaní a pláče. Nesmí se otočit, bylo jí to zakázáno. „Zdeněčku, prosím tě, vždyť jsem nic neudělala,“ otočila se na svého manžela. „Že ne? Řek jsem, že máš čumět do zdi,“ pronesl arogantně a praštil ji dlaní přes hlavu. Rozplakala se nahlas.

„Co řveš, hysterko? Ty se poslouchat nenaučíš a nenaučíš. Já ti to z té hlavy vymlátím,“ dodal a zopakoval svou ránu mířenou přímo na střed hlavy. Stačila uhnout. Vzal rukou o zeď. Rozohnil se a zařval: „Co si to dovoluješ, ty krávo!“ Silou ji kopnul do zad. Romana se svezla k zemi a zůstala ležet zajíkajíc se bolestí. Z dáli slyšela zaklapnutí dveří.

Romana a Zdeněk se brali z lásky. Je tomu devět let. Druhým rokem pracovala v mateřské školce jako učitelka. Měla na starost třídu tří a čtyřletých dětí, tedy těch nejmenších. Tehdy procházela školka rekonstrukcí. Se Zdeňkem se poznala, když se přišel jako ředitel zednické firmy seznámit s rozsahem prací. Školka měla dostat zcela novou fasádu.

„Takovou paní učitelku bych chtěl taky mít,“ zaslechla Romana za svými zády. Zdeněk mluvil s ředitelkou školky. Když zahlédl Romanu, spontánně pronesl lichotku jen tak do prostoru.  Paní ředitelka byla tímto mladým, tehdy čtyřiadvacetiletým mužem, okouzlena.

„Máte moc hezký oči a taky vlasy, paní učitelko,“ řekl už Romaně.  Mezi dvěma mladými lidmi přeskočila jiskra. Hned ten den po práci na ni Zdeněk čekal. A přišel i další den a další…Galantní, zábavný, spolehlivý a zodpovědný Zdeněk se líbil nejen Romaně, ale všem v jejím okolí. Holky jí ho záviděly. Zanedlouho už ji hladil po jejích dlouhých černých vlasech. Miloval její něžná malá ústa. Když ji mohl poprvé políbit, byl z jeho úst cítit hořící žár touhy dotknout se jejích rtů. Měl pronikavý pohled.

Přesně za rok byla svatba. Romana se těšila, že se konečně dostane z domova. Vymaní se z vlivu svého přísného tatínka. Ne, že by ji neměl rád, ale jeho nároky na dceru byly velké. Má ještě bratra o deset let staršího. Ten ji jako holku celé dětství chránil. Maminka byla hodná, ale ve vztahu s manželem se nezdravě podřizovala. Nechávala mu pravdu vždy a ve všem. On  rozhodoval a maminka poslouchala. Poslouchat musely i děti. Táta jim doslova plánoval život. Když si něco usmyslel, nebylo z toho úniku.

Po svatbě se Romana nastěhovala ke Zdeňkovi do jeho bytu. Dva roky si ještě užívali život bez dětí. Vydělávali peníze. Pak si koupili zcela nový třípokojový byt.  První noc v novém bytě byla počata Anička. Byly to opravdu šťastné chvíle. A za rok na to přišel na svět Tomášek. Romanu by nikdy nenapadlo, že v tomto bytě bude za pár let zažívat takové peklo.

Teď tady sedí, opřená o zeď a třese se strachy. Rozhodla se ještě vstát a vzít si další tři neuroly (t.j.návykový lék). Ty prášky jí alespoň na chvilku ulevily od napětí, které prožívala. Brala je čím dál častěji. Hlavou se jí honí, že je hloupá a nikdy nic nedokáže. Snad by na tom světě raději ani nebyla… Ne, musí zůstat. Má dvě krásné děti.

Slyšela klíče v zámku. Její tělo se začalo třást strachy. Opět dostala zimnici. Rychle si klekla do kouta. Musí to vydržet a podvolit se. Když se vzepře, manžel ji zmlátí. Nesměla křičet. Vlastně nikdy nesmí křičet, aby nic nezaslechli sousedi. Tehdy měla modřinu na tváři, naražená záda a pohmožděnou ruku. Zfackoval ji a hodil s ní o skříň. V práci pak řekla, že spadla na  kole. Věřili jí. Od té doby raději plní, co jí manžel přikáže.

„Á, moje holčička tady čeká. Hodná!!! Tak to mám rád. Můžeš vstát a půjdem si lehnout,“ řekl muž při pohledu na svou ženu. Romana cítila alkohol. Odhadovala to na pět nebo šest piv. Někdy se po požití alkoholu uvolní a agrese se rozplyne. Někdy naopak agrese naroste. Dnes ho pivo uklidnilo.

Za malou chvíli již manželé leží vedle sebe na spojených manželských postelích, které si kupovali, když se narodila první dcera..

„Mámo, pojď ke mně,“zaznělo zpod peřin.

„Zdeněčku, půjdeme spát,“ odpověděla Romana na výzvu svého manžela.

„Říkám, abys šla ke mně,“ řekl mužský hlas důrazně.

Romana se podsunula pod jeho zavalité tělo. Její otevřené oči se začaly zalévat slzami. Zuby měla zakousnuté do spodního rtu. Držela svému muži v takové poloze, aby mohl vykonat svou potřebu.

Romanu jsem poznala ve stavu, kdy měla modřinu pod okem. I z výstřihu nemocniční košile jí vykukovala fialová skvrna. Ruku měla v sádřa. Nebyla ani schopná mluvit. Klepala se strachy. Stále opakovala: “Už nikdy nechci do kouta”. Předávkovala se neuroly, zapila alkoholem a skončila se sebevražedným pokusem v nemocnici. Léčila se ze závislosti na návykových lécích. Po návratu z léčení se odstěhovala k bratrovi i se svými dětmi.

V tomto čase Romana už tři roky nebere žádné návykové léky, stále dochází na terapie, do života jí přišla nová láska. Zdeněk začal před rokem intenzivně pít. Ztratil prý to nejcennější co v životě měl – manželku, rodinu, děti….

 

Nikdy jsem tě nepřestal milovat. ..

06.08.2016

Když jí není nejlépe, chodí na hřbitov. Snad tam cítí otevřenou náruč svého táty, který je tam už téměř dvacet let pochovaný. Je jí pětatřicet..Jak ráda by se někdy do té jeho viac »

O jedné pavlači, předpisech a záchraně člověka

30.07.2016

"Ježiši Kriste ona nedejchá!" křičela nějaká paní. Byl to takový ten pavlačový typ. Vybavil se mi živý obraz, jak je opřená o zábradlí s cigárkem a vděčně sleduje každý pohyb ulice. viac »

Příběhy dětí

27.07.2016

S třináctiletou Josefinkou jsem se seznámil ve chvíli, kdy byla ještě umístěna v psychiatrické léčebně pro pokus o sebevraždu. Její maminka mě poprosila o pomoc. Dětem se v rámci své viac »

Turčianske Venuše

Turčianske Venuše

20.02.2017 00:21

Sme občianske združenie, ktoré pomáha ženám po operácii prsníka.

Športové družstvo Staškovce

20.02.2017 00:12

Sme športové družstvo, ktoré sa venuje hlavne stolnému tenisu a práci s mládežou v tomto športe.

Hájenka

Hájenka

20.02.2017 00:02

Sme detský folklórny súbor pôsobiaci od roku 1988, v ktorom účinkuje cca 120 chlapcov a dievčat vo veku 6 - 15 rokov. Hájenke od roku 1993 hrá DĽH Jarabinka.

Slovenský výbor pre UNICEF

19.02.2017 23:42

UNICEF je najväčšia organizácia, ktorá sa zameriava na ochranu detí a ich práv, naším poslaním je pomáhať najviac ohrozeným deťom na svete.

Monika Plocová

„Jedinými žalářníky našeho života jsme my sami. Pro všechno, co v životě děláme, jsme se jednou rozhodli. Kdykoli máme možnost rozhodnout se znovu a jinak.“

Štatistiky blogu

Počet článkov: 20
Celková čítanosť: 21536x
Priemerná čítanosť článkov: 1077x

Autor blogu