Chceme-li se stát otrokem člověka, který nám ublížil, nesnášejme ho! Ta síla nenávistí způsobí, že bude neustále po našem boku, ve dne i v noci. Dáváme mu tím moc, aby si s námi dělal, co chce. Vládne nám. Zničí každou naši příjemnou chvilku. Zničí naše soustředění, náš vnitřní klid na duši. Naše štěstí mu vkládáme do rukou..

Křivda a ublížení bolí a nikomu z nás se nevyhne. Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýkají našeho nitra a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě. Pomsta a odplata je dalším polínkem do ohně zla. Zlo i ony „sračky“ bují a vzniká zakuklený koloběh.

Není nad odpuštění člověku, který nám ublížil. Není nad odpuštění sobě. Přijměme to, že druhého nesnášíme. Přijměme to, že nás zranil. Avšak nepodporujme v sobě tu touhu po pomstě a vyvarujme se odplatných činů. Ať už nám dotyčný člověk zasazuje rány vědomě či nevědomě, je to jeho způsob jednání, jeho problém. On má problém,  který neumí jinak řešit.
Mluví z něj špatné zkušenosti. Ještě nedospěl v životě do fáze, kdy si uvědomí tu nesmyslnou skutečnost koloběhu zla.

Odpuťme mu..Odpusťme sobě. Mějme se rádi za to, jací jsme. Mějme se rádi za to, že „Já po tobě, cihlou, ty po mě kamenem“
není motto našeho života.

A tak zamyšlení nad krátkou sms mi připomnělo jednu lidskou hodnotu, kterou jsem si přidala pod stromeček.

Je vám moje zamyšlení blízké? Pak i vy máte dáreček. Užijte si ho!