„Nalij si mě, dej si mě. Slibuji ti úlevu a lehkost. Nebudeš vnímat tu tvrdou realitu
okolo sebe, nebudeš vnímat zlo. Zlo se pod mým oparem rozplyne. Nalij si mě, dej si mě, pocítíš nádherný pocit lehkosti a uvolnění. Svět bude na chvíli krásný.“(úryvek z autobiografické knihy)

Návyková látka či návykové chování, ať už je jakéhokoli charakteru, člověku způsobuje slast, navodí příjemný uvolňující pocit.

Žití v dnešním světě je plné různých tlaků společnosti, které není jednoduché ustát. Pod hektickým a konzumním životním stylem lidem unikají nejen základní lidské hodnoty, ale také schopnost radovat se z obyčejných věcí. Lidé ztrácejí schopnost zdravého odpočinku i trávení volného času. Je více než zřejmé, že tento „životní styl nové doby“ je jeden z faktorů, který přispívá k rozvoji závislostí. Mnozí lidé sahají po droze jako po prostředku, kterým rychle vyventilují své problémy. Jsou to inteligentní a vzdělaní lidé. Ale jak víme, s inteligencí nemá onemocnění závislostí nic společného.

Nějaký čas jejich ventil pomocí návykové látky funguje. Hranice, kdy člověk upadne do závislosti, je pak velmi křehká. Je to nestřežený moment, kdy člověk najednou pocítí, že po své droze baží a hlavně bez ní nemůže být.

„Alkohol, droga, prášky, automaty, zprvu nejspolehlivější přátelé a důvěrníci, ukázaly svou pravou, nefalšovanou tvář. Zpočátku lákavé a pravidelně přicházející poživačné uvolnění se proměnilo v ďábelskou lest plnou zloby. Otevřená náruč pochopení, hřejivého a něžného chlácholení se ne čekaně změnila v ďábelský chlad a vydírání. Z otevřené a vstřícné náruče vysunula chapadla závislost, ta nenasytná pijavice, a těsným obětím sevřela a tím si i pojistila věrnost touhy po slasti, kterou nelze ovládnout“.(úryvek z mé autobiografické knihy o závislosti)

Vzhledem k dnešnímu hektickému životnímu tempu, posunutí hodnot, tlaku dnešní společnosti je celkem pochopitelné, že si lidé začnou ulevovat pomocí alkoholu či dalších návykových látek a onemocnění závislostí rapidně stoupá. Na relaxace, odpočinek, aktivní sport dnes nezbývá moc času a tak se lidé uchylují k tomuto rychlejšímu úlevovému mechanismu, umělému změněnému stavu vědomí, nejčastěji pomocí alkoholu.

Často se ve své práci setkávám s názorem blízkých alkoholika. „On nemá silnou vůli s tím přestat. Nechápu proč pije, nic mu nechybí“. Opak je pravdou. Chybí.. Závislost na návykové látce má své příčiny hluboko v člověku uložené – vlastní neřešené problémy, bolesti, křivdy..Závislost na návykové látce je únik z reality. Jako by alkoholik říkal: „Nesnáším ten život, který žiju..Nechci ho žít.“ Tiše se tedy upíjí a postupně a tiše odchází ze světa.

Kudy vede cesta k úzdravě takto závislého člověka? A lze vůbec uzdravit se? Ano. Začít se léčit, pracovat na sobě. Obrátit se odborníka. Řešit problém závislosti je ta jediná smysluplná cesta a výzva k novému plnohodnotnému životu.

Jsem svědkem mnoha Fénixů, kteří vstali z popela. A věřte, život bez alkoholu a dalších návykových látek je baví….