monikaplocova

Ještě v 80. letech byl poměr deset léčených mužů na jednu ženu, Dnes je podle posledních výzkumů poměr – dva léčení muži alkoholici na jednu ženu. Ale to jsou případy, které jsou podchycené. Kolik alkoholiků a alkoholiček pije a svou závislost si ještě nepřiznalo nebo ani nepřizná? Důležité je ještě říci, že je velký rozdíl mezi způsobem pití alkoholu u mužů a žen. Muži pijí převážně ve společnosti, ženy potají doma. Závislost u žen se rozvíjí rychleji, vzhledem k pocitovému a emočnímu ladění, na rozdíl od mužů, kde převažuje racionální stránka.   

Do statistik se alkoholička dostává ve chvíli, kdy vyhledá odbornou pomoc. Není důležité, kolik toho žena vypije, ale že pije.

Dnes již je prokázané, že vznik závislosti souvisí nejen s prostředím, ve kterém je člověk vychováván, ale také dědičnými faktory. Deset let jsem pracovala na oddělení závislostí, kde jsem vedla psychoterapeutické skupiny závislých žen na návykových látkách. S jistotou mohu říci, že každá druhá žena měla rodiče nebo prarodiče, kdy měl minimálně jeden z nich problém s alkoholem či návykovými léky. Samozřejmě při vzniku závislosti na návykové látce hraje důležitou roli také osobnostní nastavení organismu. Rozvoj závislosti na alkoholu, konkrétně tedy u žen, je individuální. U někoho může propuknout závislost po třech letech, u někoho po deseti, patnácti atd.

Alkoholismus dále nesouvisí s počtem vypitých skleniček a druhu pití (víno, pivo, vodka). Jakmile alkohol začne zasahovat do jakékoli oblasti v životě (vztahy, práce, zdraví, psychické problémy), v tu chvíli se jedná o závislost.  Je to spojení všech faktorů, které jsem popsala výše, které secvaknou, jak když rozsvítíte žárovku. Žena se tedy stává alkoholičkou. Její život provází nutkavé myšlenky a neudržitelný pocit dát si alkohol. Ulevuje si alkoholem při řešení problémů (samota, partnerství, smrt blízkého, finanční problémy atd.) Důležité je ještě zmínit tzv. duální diagnózu, kdy žena nešťastně léčí alkoholem psychické problémy, se kterými si neví rady. Časté bývají úzkosti, deprese, anorexie, bulimie, posttraumatické problémy atd.)  Stydí se vyhledat odborníka a raději si vybere tuto samoléčbu.

V minulosti byl průměrný věk alkoholiček, které našly odvahu se léčit, mezi 30 -40 rokem. V současnosti tato hranice klesá. Do léčby se dostávají stále mladší alkoholičky.  

Pokud je matka alkoholička nebo je závislá na jiné návykové látce (drogy, léky), je její dítě sedmkrát více ohroženo tím, že se dostane do závislosti. Nevím, jestli se dá rozvoji závislosti u dítětě zabránit, ale je dobré se o to pokusit. Rozhodně  je to o tom, jaký vzor matka dítěti dává. Důležitý je už fakt, jestli matka problémy řeší nebo je nechce vidět. Důležité je samozřejmě řešit. Takovým obrovským spouštěčem závislosti jsou neřešené a stále se kupící problémy. Sklenička přináší úlevu, ale ve skutečnosti se navaluje problém další- alkoholismus. To, že žena propadne závislosti na alkoholu se stát může, závislost je nemoc. Důležité však je, co se svým problémem udělá. Tím, že si přizná alkoholismus, přizná si, co je v životě špatně a změní to, dá tím dítěti ten nejlepší přiklad, jak vyřešit zdánlivě neřešitelnou situaci. Nebude tak dál prohlubovat nefunkční model žití, i když ho třeba poznala v dětství. Dítě si odnáší vklad do života. A to není tak málo. Je alespoň seznámené s problémem, jeho řešením i náhledem na závislost jako nemoc, s kterou se dá pracovat.

Pokračování příště…