monikaplocova

Vše začalo tím, že na Silvestra neměl společnost. Bylo okolo sedmé večerní, kdy začal bilancovat rok.

Ještě loni slavil Silvestra s manželkou a jejich tříletou Deniskou. Pak to všecho vzalo rychlý spád. Manželství bylo rozvedeno před dvěma měsíci. Deniska bude každý týden u jiného z rodičů. Střídavou péči nechtěl. Dítě přece není panenka! Ale Deniska je v jeho životě moc důležitá. Tak se střídavou péčí nakonec souhlasil.

Zrovna poslední týden v roce a Deniska musí být u ní! Vždyť ona to manželství rozbila! Bláznivě se zamilovala do nějakýho chlapa. Copak není na světě spravedlnost?

„A co já tady budu sedět..“, napadlo ho po chvíli nepříjemného bilancování. Udělal něco, co nikdy neudělal, až dnes..

Vydal se do centra Prahy. Najde si nějakou vinárnu. Tam snad bude veseleji.

Po několika skleničkách vína se vše zdálo snesitelnější, dokonce hezčí. Uvolnil se a rozhlédl se okolo sebe. Vedle u stolu seděla krásná žena a upřeně se na něj dívala. Usmál se. Pro krásku to byla výzva. Jindy nedůvěřivý a konzervativní člověk naprosto podlehl půvabu té dámy od vedlejšího stolu. Nikdy by si nepomyslel, že on by svým vzhledem mohl upoutat tak nádherné stvoření.

Další skleničky utlumily jeho rozpaky. Kráska v něm rozproudila život. Vnitřní zranění, které mu způsobila jeho žena odchodem k jinému partnerovi, se náhle ztrácela pod oparem štěstí. Protančili spolu několik tanečních kousků. Jako správný chlap doprovodil dámu domů. Rád přijal pozvání na kávu.

Z kávy byl vášnivý oheň novoroční noci. Byla krásná a on si dovedl představit, že vztah s ní by mu rychle zacelil rány po rozvodu.

Při ranním čaji se pak dozvěděl, že kráska obšťastňuje muže pravidelně. Libuje si v jejich jinakosti. Sex je její způsob zábavy. Další rozčarování přišlo ve chvíli, kdy mu kráska sdělila: „Jestli se ti to líbilo, můžeš mi tu nechat nějaký prachy“.

Ze všeho se vzpamatoval až doma. „Já jsem se vyspal s děvkou“, běželo mu hlavou. „A co když…?

Další dny pak proběhly ve výčitkách svědomí a obavách, do jakého maléru se to vřítil. Pak se rozhodl jednat. Dal si panáka na kuráž a zavolal mi.

„To, že jsem se vyspal s děvkou ještě přežiju, ale co když jsem od ní něco chytil?“ Celý se chvěl, klepal se mu hlas. Chvilku jsme si povídali. Pak odešel se slovy „Děkuju“.

Je to celkem banální příběh. Kolik trápení však může jedna ohnivá epizoda přinést?

Po třech měsících náhle někdo zaklepal na dveře mé pracovny. Stál v nich on, nenápadný muž s příjemným hlasem. Od našeho setkání jsem ho neviděla, ani se telefonicky neozval. Několikrát jsem si vzpomněla, co s ním asi je.

A teď tu stál.. V jeho očích ani stopa po alkoholu.“Byl jsem na testech,“ říká mi. „Jsem zdravý. Děkuju“..

„Za co..? Vždyť jsme tehdy nic nevyřešili“, ptala jsem se. „Za odvahu, kterou jste do mě nalila..“ Usmál se.

Je zvláštní, jak málo někdy stačí, aby se druhý člověk rozhodl jednat. Nikdy by mě nenapadlo, že by naše tehdejší setkání v prvních dnech nového roku mohlo tomu muži tak pomoci.

Když se loučil, podíval se mi do očí a zeptal se: „Stálo mi to za to?“.

Pokrčila jsem rameny..“Nevím…To víte jenom vy sám..“ Usmál se, podal mi ruku a odešel.