Chtěla bych se zeptat na svou maminku. Pije už minimálně 6 let. Není to o tom, že by byla každý den. Většinou začne v pátek a končí v úterý. V následující dny má hrozné kocoviny a je jí špatně. Jsou i týdny, kdy vydrží být v pohodě bez pití a pak se zas něco stane a zas pije. Nejvíce pije večer po práci. Víme, že si dá někdy i v práci. Chceme už s tím všichni něco udělat, protože když je opilá nikoho z nás nevnímá a když je střízlivá, tak si to nechce připustit a myslí si, že si vymýšlíme a že jsme na ni zlí. Můžete mi poradit ?
Náš blízký (manžel, manželka, syn, dcera, otec, matka) má problém s alkoholem či jinou návykovou látkou a ptají se co mají dělat, aby svému blízkému pomohli.
Jak tedy můžeme pomoci?
To, že je závislý člověk nemocný si uvědomí často poprvé až tehdy, když jej na jeho zvláštní chování upozorní rodina. Závislý sám se zpočátku za nemocného nepovažuje svou závislost považuje za něco, s čím si poradí sám. Při rozhovoru se závislým členem rodiny je dobré mu zdůraznit, že při něm jeho blízcí stojí, že jej mají rádi, že mu chtějí pomoci, aby se dostal z problému.
Rodina musí však na léčbě bezpodmínečně trvat a neměla by se nechat uchlácholit bagatelizací problému návykového chování či užívání návykové látky ze strany závislého či okolí. Nátlak rodiny by měl být vždy důrazný a ultimativní. Buď rodina nebo návyková látka či chování.
Dalším postupem při nedodržení ultimáta je trest, kdy se žena se i s dětmi například odstěhuje ke svým rodičům. Trest je nutné vykonat. Současně je vhodné sdělit závislému člověku jaké je z této situace východisko. Dát mu naději při splnění ultimáta.
Je třeba říci, že přesvědčit závislého k léčbě je těžké. Velmi důležité je, aby se závislý sám chtěl vyléčit. V opačném případě je šance na vyléčení mizivá.
Závislost je nemoc, nemoc, jejíž následky může závislý člověk zmírnit či zcela eliminovat. Především je to však výzva k zamyšlení se nad sebou a svým přístupem k životu.
(Autor: Monika Plocová a Tomáš Böhm)
Celá debata | RSS tejto debaty