monikaplocova

V pokoji byla zima, šero a hrobové ticho. Ta nevyřčená otázka se rozprostírala do všech koutů jejího dětského pokoje. Seděla na posteli s hlavou v dlaních. Z očí jí kanuly slzy. Přemýšlí jen nad tou jedinou otázkou: „Proč?“. Je časné ráno. Uvnitř paneláku začínal život. Zas tady byl ten vrzavý zvuk jezdícího výtahu. Podívala se z okna na […]

Návykové látky dnešní doby? Stále rozvíjejícími se fenomény dnešní doby jsou alkohol, návykové léky, závislost na práci, závislost na sociálních sítích…Co s tím? „Nalij si mě, dej si mě. Slibuji ti úlevu a lehkost. Nebudeš vnímat tu tvrdou realitu okolo sebe, nebudeš vnímat zlo. Zlo se pod mým oparem rozplyne. Nalij si mě, dej si mě, pocítíš […]

Vzpomínala na matku. Viděla ji naposledy před deseti lety. Otce nepoznala vůbec. Vlastně ano, vybavila si matně siluetu temné postavy v době, kdy chodila do školky. „Byl to cizinec, nic o něm nevím. Jednou mi přinesl mončičáka. Takovou starou hračku. Snad po něm. Byla jsem hodně malá,“ říká. Oknem proniká do místnosti slunce. Venku je nádherně. Zadívala se […]

Elišce je patnáct. Právě vyšla základní školu. Ve společnosti pokuřuje trávu a občas si střelí dávku pervitinu. Maminka je na ní sama. Tatínka nezná. Eliška touží od dětství po lásce, takové té „mezi ženou a mužem“. Na svůj věk je až příliš vyspělá. Maminka jí měla v necelých šestnácti letech. Rok před tím poznala první lásku. Jiskra […]

Bylo po Silvestru. Zazvonil mi telefon. „Potřebuju s někým mluvit, prosím..“ Měl moc příjemný hlas. Bylo z něj slyšet zoufalství. Přišel za mnou ve smluvený čas. Byl to celkem nenápadný muž. Byl mírně ovíněn. Měl smutek ve tváři a samotu v očích. Vše začalo tím, že na Silvestra neměl společnost. Bylo okolo sedmé večerní, kdy začal bilancovat […]

Včera mi přišlo trefné přáníčko – Krásné a Veselé i přes ty všechny sračky!!! A tak mě ty lidské sračky běžely hlavou. Každá má svého majitele a ten je jejím úspěšným nositelem. Není nad takovou dobře mířenou lidskou sračku… Není však také nad vlastní odpuštění a osvobození se od všech těch lidských křivd, bolestí, nezasloužených […]

Neviděla jsem jí do obličeje. Na hlavě měla zimní kuklu. Snad to tak i chtěla, aby její oči, ústa, tváře zůstaly co nejvíce skryty. Kulatým otvorem jsem se snažila zahlédnout alespoň něco málo. Marně..Seděla tam tak skromě, odevzdaně. Jsou Vánoce. Je Štědrý den. Pražská podzemní dráha je okolo páté večerní poloprázdná. Teď zvedla oči. Bože, ta […]

Byla mladá a krásná… když byla střízlivá. Její tvář vždy rozkvetla do neobyčejné krásy. Její exotický nádech ji v těchto chvílích ještě více prozářil. Chodila za mnou skoro rok. Poznala jsem i v rámci ambulantního poradenství. Bylo jí 32 let, původem chilanka. Měla malou holčičku – čtyřletou – Sáru. Sára byla celá maminka, snědá se […]

Romana klečí v koutě kuchyně čelem ke zdi, obličej ponořený do dlaní a pláče. Nesmí se otočit, bylo jí to zakázáno. „Zdeněčku, prosím tě, vždyť jsem nic neudělala,“ otočila se na svého manžela. „Že ne? Řek jsem, že máš čumět do zdi,“ pronesl arogantně a praštil ji dlaní přes hlavu. Rozplakala se nahlas. „Co řveš, hysterko? Ty se poslouchat […]

S Radkou a jejími pocity jsem se setkala v průběhu své terapeutické praxe. Dvacetiletá Radka působí vyrovnaných dojmem. Dnes by už asi nikdo nehádal, že tato dívka začala brát drogy ve dvanácti letech a pokračovala až do sedmnácti, kdy skončila v léčebně a poté v terapeutické komunitě. Její problémy však začaly mnohem dřív, než vůbec nějakou drogu […]