Žijeme svůj život. Jsou dary života, které k nám samovolně přicházejí. Některé si musíme tvrdě vybojovat. Jak ho žijeme? Má náš život smysl? Jednoho dne jsem svým klientům položila otázku..Co byste chtěli, aby jednou o vašem životě řekly vaše děti? A tak jsem se nad ní zamyslela i já…Tak tedy.. Máma je bojovnice. Když jí bylo osmnáct, […]

Když jí není nejlépe, chodí na hřbitov. Snad tam cítí otevřenou náruč svého táty, který je tam už téměř dvacet let pochovaný. Je jí pětatřicet..Jak ráda by se někdy do té jeho tatínkovské náruče schovala. „Tak co, tati? Byl bys na mě hrdý?“ ptá se. „Já vím, jsem veliká holka, ale přesto…“ Hlavou jí běželo dnešní ráno. Začalo […]

„Ježiši Kriste ona nedejchá!“ křičela nějaká paní. Byl to takový ten pavlačový typ. Vybavil se mi živý obraz, jak je opřená o zábradlí s cigárkem a vděčně sleduje každý pohyb ulice. „Je mrtvá! Podívejte! Lidi dělejte něco!“ Lidé spěchají. Výkřiky je nechávají v klidu. Je pracovní den. Obcházejí místo obloukem. „Paní, co s ní […]

Znám ji několik let. Neměla jednoduché dětství. Hádky rodičů byly na denním pořádku. Ponižování otce vůči ní nabíralo s jejím narůstajícím věkem na obrátkách. Její rodiče jsem znala. Nikdy jsem nepochopila, proč jsou vlastně spolu. Od svých patnácti let volala po nocích na policii. Ti pak přijeli prošetřit domácí násilí otce – na manželce, ale […]

Bylo po Silvestru. Zazvonil mi telefon. „Potřebuju s někým mluvit, prosím..“ Měl moc příjemný hlas. Bylo z něj slyšet zoufalství. Přišel za mnou ve smluvený čas. Byl to celkem nenápadný muž. Byl mírně ovíněn. Měl smutek ve tváři a samotu v očích. Vše začalo tím, že na Silvestra neměl společnost. Bylo okolo sedmé večerní, kdy začal bilancovat […]

Včera mi přišlo trefné přáníčko – Krásné a Veselé i přes ty všechny sračky!!! A tak mě ty lidské sračky běžely hlavou. Každá má svého majitele a ten je jejím úspěšným nositelem. Není nad takovou dobře mířenou lidskou sračku… Není však také nad vlastní odpuštění a osvobození se od všech těch lidských křivd, bolestí, nezasloužených […]

Neviděla jsem jí do obličeje. Na hlavě měla zimní kuklu. Snad to tak i chtěla, aby její oči, ústa, tváře zůstaly co nejvíce skryty. Kulatým otvorem jsem se snažila zahlédnout alespoň něco málo. Marně..Seděla tam tak skromě, odevzdaně. Jsou Vánoce. Je Štědrý den. Pražská podzemní dráha je okolo páté večerní poloprázdná. Teď zvedla oči. Bože, ta […]